Určitě jste slyšeli, že duše miminka si nás vybírá. Když jsem šla na terapii, tak jsem projevila určitý strach, že jsem asi dítě mít neměla. Bála jsem se, jestli se dám vůbec někdy psychicky dohromady. „To je blbost, miminko – ta dušička si tě vybrala“ zněla odpověď.
Je to pravda, zamyslela jsem se. Já jsem totiž od mala ujetá a věřím v něco víc. Takže nadpřirozeno, duchovno, tady já jsem doma. 🙂
Náš Mišulka nám byl opravdu poslán, aniž bysme to čekali. Miminko už jsme plánovali, ale v tu dobu to mezi mnou a přítelem trochu skřípalo, takže jsme tomu dávali ještě čas. No, TI NAHOŘE to vyřešili za nás 🙂
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla to hrozná směs pocitů. Pak jsem si uvědomila, že to je opravdu dar. Kolik žen dnes řeší a trápí se tím, že nemůže otěhotnět. A já otěhotněla „jen tak“, naprosto nečekaně!
Souzním se všema ženama, které nemohou otěhotnět, ale věřím, že jejich čas teprve přijde. Určitě je to velký tlak na psychiku. Počkej si na tu pravou dušičku pro tebe! Všechno má svůj čas. Já tyto pocity neznám, nedokážu se do tebe vcítit, ale dovedu si představit jaké to je…
JE TO VYŠŠÍ MOC?
Lidský život začíná za hranicemi pozemského života. Děti jsou karmou rodičů! Duše rodičů a dítěte se setkávají zákonitě a také proto, že se společně mohou hodně naučit.
Duše miminka si sama volí, k jaké rodině přijde na svět a dělá to vědomě, protože její podstatou je určitý úkol. Duše přichází rodiče něco naučit. Dítě učí rodiče, není to naopak, má nám něco předat. Když se například narodí miminko s vrozenou nemocí nebo defekty, vybralo si to a nás jako rodiče to má něco naučit, protože život nenašel jinou cestu, jak to jinak udělat!
Dítě rodičům nepatří, ale je nám svěřeno na základě vyššího záměru, aby se duše mohla rozvíjet. Rodiče jsou tu pro ně jako průvodci, ochránci a hlavně pomocníci. Uvědomme si, že dítě je od začátku inkarnace vyspělé a můžeme s ním komunikovat jako s rovnocenným jedincem. Je to vnímající duchovní bytost.
Každá duše je jedinečná, každé dítě je výjimečné a nese si s sebou nějakou výjimečnou dovednost, talent.
Chlapci nesou poučení maminkám, holčičky tatínkům.
DUŠE MIMINKA PŘI PORODU
Cesta na svět pro dušičku znamená projít z „bran zapomnění“. Utlumuje se vzpomínka na prostor, ze kterého přišlo, kým vlastně je a proč do života přichází. Před porodem miminko ví, že je čas jít na svět. Ví kudy a většinou i jak. Bojí se a má strach a proto jsme tu my, milující rodiče.
Pokud je miminko očekáváno s láskou, už v prenatálním období se mezi miminkem a rodiči vytvoří silné citové pouto. Blízký vztah, založený na důvěře. Miminko se do života těší a když nastane čas porodu, miminko se samo snaží dostat ven, spolupracuje a porod probíhá hladce. Když porod neprobíhá hladce, přestože je miminko přijímáno s láskou, může být příčinou strach vyplývající z minulých zkušeností duše.
Pokud je ale miminko nechtěné, přichází nečekaně jako přítěž do rodiny, nebo ho jeden z rodičů odmítá, miminko porod zdržuje a chce raději zůstat tam, kde se cítí v bezpečí. Častá příčina problematického porodu je očekávání jiného pohlaví miminka, než jaké ve skutečnosti je. Obecně si málo uvědomujeme, jak je toto téma pro přicházející dušičku důležité. Bojí se vyjít ven, protože má pocit, že hned zklame! Takové dítě může mít později velkou potřebu všechno si ohlídat, zajistit si zázemí.
Ano, tento poslední odstavec je můj případ. Né, že bych nechtěla miminko ale přála jsem si odjakživa holčičku a když jsem se dozvěděla, že čekám chlapečka, zhroutil se mi svět. Vůbec jsem si nedovedla představit mít syna.
Taky tomu můj porod odpovídal. Byly to jatka, při kterých syn skoro umřel.
Já HLOUPÁ! Proč mi nikdo neřekl, že si porodim chlapa svýho života?
Jak jsi to měla ty? Otěhotněla jsi přirozenou cestou, nebo IVF? A jak jsi prožívala těhotenství? Co tvoje pocity při určení pohlaví miminka?
Jsem žena, která si prošla těžkou poporodní depresí. Ukážu vám mojí cestu za uzdravením, která sice ještě není u konce ale za ty dva roky jsem nasbírala takovou sílu (hlavně mentální a to především díky seberozvoji), že vzhledem ke zkušenostem, které jsem za těch spoustu měsíců nasbírala, jsem se dokázala odrazit opravdu z hlubokého dna. I kdyby sdílení mojí cesty a zkušeností pomohlo jen jedné z vás, budu nesmírně vděčná a šťastná. Více o mně se dočtete v mém příběhu.Můj příběh